Na prosbu Eithné a tuším Vločky a rovněž pro chvíle trudomyslnosti, až zapomenu, že mě má v následujícím semestru škola vlastně velmi bavit. Protože i když mě nebaví, může to dopadnout takhle:

Ehm... Jsem téměř rozhodnutá zapsat si v tomto semestru státnici z jazyka. Němčina byla už v prváku jasnou volbou, mám ji ráda a docela nám to spolu jde. Víte, ono složit zkoušku na úrovni B2+ by pro někoho s certifikátem C1 měla být celkem brnkačka.

Velmi nestudijní nálada mi přetrvala až do nedělních pozdně večerních hodin.

Nestudijní náladu. Přesně takovou mám dobrý půlrok. Předměty letního semestru mě velmi nebavily a taky mám intenzivní pocit, že jsem úplně pitomá.

Moje nálada se v poslední době nejlépe poznává podle Králíčkova kalendáře.

A je to tady! Konečně pořádné téma na skvělý článek.

Už hrozně dlouho mám chuť napsat nějaký opravdu povedený článek. Jenže mě nějak opustila inspirace a všechno, o čem by se mi chtělo psát, nemá hlavu a patu a vlastně bych k takovým výkřikům mohla používat spíš Twitter, ale ten nemám tak ráda jako blog. Tak aspoň pár drobtů, až se budu v melancholických chvílích potřebovat vracet ve vzpomínkách k létu...

Nastěhovala se k nám do knihovny jedna rodinka. Mají spoustu malých a ještě menších dětí, jsou z daleké země, neumí česky a ani nijak zvlášť anglicky.

A k tomuhle mě svedl Muminek, tohle mě by v životě nenapadlo. Nikdy bych si nepustila asi tak třicetkrát za sebou pár písniček od naprosto trhlý skupiny, zvlášť když se potřebuju učit. To mi vůbec neni podobný.

Holčička, cca 8 let:
- Dobrý den, máte prosím knížku Bílý řezák?