Trochu jsem se rozečetla v dospělácké literatuře a hrozně jsem si plánovala, jak sem budu psát sáhodlouhé recenze nebo alespoň nějaké pochvalné či kritické články. Houby houby, slavný soude. Tak aspoň pár vět o těch, které se mi ještě nevykouřily z hlavy:

Kdy jste si naposled udělali oslavu ve stylu... (doplňte si dle libosti). Aknezobka tuhle říkala, jestli by si nemohla zařídit firmu na vymýšlení šíleností, že by ji to bavilo. Myslím, že by ji to i uživilo. Mou loňskou beruškovou oslavu má na triku ona, právě tak jako Pacholíčkovy růžové narozeniny nebo Králíčkovu marmeládovou oslavu.

Slibuju, že jestli někdy v životě vyjedeme na výlet tak, aby někdo z nás nedobíhal dopravní prostředek na poslední chvíli, napíšu na blog oslavnou báseň.

Z původních velkolepých plánů na dlouho slibovaný a mnou těšený výlet v mnohočlověkovém složení jsme nakonec zmrzlého sobotního rána vyjeli v počtu přesně tří lidů směrem jiným. Aknezobce ujela tramvaj, Králíčkův vlak měl zpoždění, díkybohu ET se podařilo nezaspat a stihla vystát dlouhatananánskou frontu u pokladen a zakoupit zpáteční jízdenku, z jejíž ceny jí poklesla čelist. 595,- řekla paní u okýnka. Zlehka jsem se zapotila, jestli vůbec tolik v peněžence mám, čekala jsem tak dvě stovky.

Ulítávám poslední dny na nově objevené skupině The Divine Comedy. Internet je neuvěřitelný. Začalo to filmem Die Welle, úvodní písničku nazpíval Beirut a výše zmíněná skupina je zamíchaná v beiruťáckém mixu na youtube. Tyhle náhodné objevy miluju a tahle písnička mě dost bere!

Mám po Praze místa, která ve mně při každé návštěvě vyvolávají vzpomínky. Veselé, smutné, příjemné i méně, vždycky jde ale o velmi intenzivní zážitky, které nelze zapomenout a vybaví se mi s železnou pravidelností doopravdy vždy. Druhá křižovatka na I. P. Pavlova, lavička v parku, nástupiště na Hlavním nádraží, trávník před vyšehradskými hradbami, Kampa u mimin, strom v ulici nad Kampou naproti Střeláku, tramvajová zastávka na Smíchově, poslední stůl na Palubě, kostel sv. Martina ve zdi... Je jich hodně, vzpomínek ještě víc. A přibývají.
Máte to taky tak? Úplně obyčejná místa, která pro vás mají nějaké speciální kouzlo? Že stačí jet kolem tramvají a píchne vás u srdce, bezmyšlenkovitě se začnete usmívat, otáčíte se?

Tady tohle si vyplňte, tohle si opište, to je hrozně důležitý. Tady máte přehled úředních hodin studijního oddělení, dodržujte je. Sledujte web, je to důležité. Adresa je frrrrrrr, informační systém, frrrrrr, studijní oddělení, frrrrrr, kreditový systém, frrrrrr, všechno si zařiďte do začátku semestru. Jste studenti navazujícího magisterského programu, vám není třeba nic vysvětlovat. A pospěšte si, ať tu nejsme dvě hodiny.

Informace pro uchazeče přijaté do navazujícícho magisterského studia v akademickém roce 2010/2011

Zápis je vázán na předložení těchto dokladů:
- občanský průkaz
- rozhodnutí o přijetí ke studiu
- ověřená kopie bakalářského diplomu (u absolventa zahraniční školy nostrifikace diplomu)
- 2 fotografie (formát na OP)
Bez předložení požadovaných dokladů nelze zápis do příslušného studijního programu provést.

Je pondělí večer a zápis nás čeká zítra. Chystala jsem se Muminkovi poslat láskyplnou sms, zda-li má již připraveny pastelky, kufřík s vodovkama, převlečení na tělocvik a všechny potřebné dokumenty. Pak jsem zjistila, že sama mám jen občanku. Muminkovi jsem poslala omluvnou smsku, že si z něj již nikdy nebudu dělat legraci, že je zmatený a sama si šla najít, od kolika hodin jsou na úřadě ty důležité paní s razítkem a kdy otvírá nejbližší fotoslužba.
Pevně věřím, že k samotnému studiu budu přistupovat poněkud zodpovědněji.

Na mnoha různých blozích jsem objevila knižní řetězák. Chtěla jsem napsat, že podobné věci obvykle nevyplňuju, ale nebyla by to tak úplně pravda. Jestli mě něco fakt baví, tak je to vyplňování dotazníků podobného charakteru. Máte-li chuť, připojte se.

Znáte Mimibazar? Místo, kde maminky prodávají oblečení, hračky a různé potřeby po svých nejdražších? Místo, kde smajlíci blikají po stovkách, šišlá se více než na dětském hřišti a fotky se zveřejňují pokud možno v co nejhorší kvalitě?
Přečtěte si neoficiální pravidla, jak na tomto portálu inzerovat.
Zaručuji, že budete škytat smíchy. A není to jen pro holky, i pánové se baví. Muminek je toho důkazem.

To by mě zajímalo, jak byste do němčiny přeložili tvrdý papír. Myšleno jako klasická čtvrtka. Ve slovníku jsem našla, jak se řekne:
papír chránící proti světlu
papír impregnovaný lakem
papír krepovaný za mokra
papír na balení hřebíků (na to existuje zvláštní druh papíru??)
papír na sáčky na kávu
papír na umělá střeva (???!!!)
papír na umělé květiny (?!?!?!)
papír s mdlým povrchem (což je mimochodem matný papír, kdyby vás to zajímalo)
a mraky dalších...
leč normální tvrdý papír tam není. A Hartpapier to asi fakt nebude :-))
 

Dostala jsem dneska od Muminka naprosto luxusní rozvrh hodin, ještě teď jsem z něj celá unešená. Byl prý přílohou k nějakým novinám.
Haha, ale ty noviny nebyly z čítárny*, že ne?
Ehhh...
(z vedlejší místnosti se nese škodolibý smích kolegyně) Kdo se moc ptá, moc se dozví!!

No a co jako, je celej čistej, krásnej, nezmačkanej a jupí. Už se těším, až ho budu moci použít!!



* čítárna novin a časopisů, místo, kam by běžný smrtelník dobrovolně nechtěl nikdy vkročit

skvělá Jarkova písnička. Stará, všichni ji znají, jen já ne. Učarovala mi na první poslech.

Zjistila jsem hroznou věc. Často si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje kamarádčino miminko a mluvím o něm používajíc jiného jména. Žížalka to má jednoduchý, oslovuje ho Miminko. Od tet se ale očekává, že si jméno dítěte pamatují, ne? Pro potřeby blogu jsem mu vymyslela Budulínka, protože je to takovej budulíneček. Asi mu tak budu říkat i v reálu, aby se mi to nepletlo.
Dneska jsem si ho poprvý pochovala, je sladkej a má úžasný hnědý plyšový kaťátka s nápisem Chocolate bear. Takže by to taky mohl být Medvídek, ale Budulínek je lepčí. Snad si během pár měsíců zapamatuju, jak se doopravdy jmenuje, Budulínkem nemůže být navždy :-)