Kdybyste si náhodou mysleli, že jsem tu tak dlouho nebyla, protože se učínkuju, tak se nenechte zmást. Bavím se vymýšlením a pořádáním praštěných akcí v knihovně, jezdím mezi regály na koloběžce obalená v síti, počítám do zblbnutí disneyovské knížky a egmonťácké časopisy pro chlapečky a děvčátka, vystřihuju motýly, ozdobnými nůžkami stříhám okraje desítek barevných papírů, vyrážím do nich minimotýlky a vůbec se věnuju veskrze typické knihovnické činnosti.

... tohle slovo jsem sprostě ukradla Ovesné vločce, ale když ono tak krásně vystihuje můj vztah ke studiu, že jsem nemohla jinak. Snad se na mě nebude zlobit (výměnou si můžeš, milá Ovesná vločko, ukrást nějaké moje praštěné slovní spojení. Jestli tedy nějaké takové používám...)

Už tak od sedmnácti let mám pocit, že mi ujíždí vlak a každým rokem si sama sobě posouvám hranici, do kdy je vhodné se vdát a pořídit si děti :-)) Dnešní děcka ale smýšlejí ještě radikálněji a berou se pro jistotu už ve školce. V jedné takové pracuje moje maminka a první svatbu slavili včera.

Lektoruju takhle jednu naprosto idiotskou publikaci pro dívky plnou dementních testů, připitomělých rad a debilních doporučení. Jedna dvoustrana se věnuje překonávání špatné nálady. Uprostřed se vyjímá fotka vajíčka s namalovaným ksichtíkem, vedle toho se píše, že když si jako nějaký takový škleb namalujete, hned se vám uleví. Na konci stránky je několik volných řádků, kam můžete doplnit svou radu na špatnou náladu. Moje fantasticky ironická kolegyně Š. se na fotku zadívá a povídá: Když někoho nakopete do vajec, taky se vám hned uleví.

Potřebovala jsem doma lepidlo, tak jsem se cestou z práce stavila v Tescu. Papírnictví i výtvarné potřeby jsem záměrně minula, všechno tam mají předražené, v Tescu bude levněji.

Asi si založím novou rubriku, kam budu vkládat zážitky z MHD.
Ráno jedu do práce, v metru visím na horní tyči, vedle mě dvě křehké šestnáctileté dívenky. Prohlíží si fotky v mobilu. Jedna z křehotinek, sladkým tónem asi jako by říkala Jéé, to je ale roztomilej malinkej králíček pravila:
- Jůů, z toho bych se poblila
Zvláštní, s určitými výrazy má člověk spojené jisté tóny řeči, tohle bylo opravdu divné.

Holčička, asi tak devět let. Přijde k informacím, v ruce drží knížku (Klub záhad od Breziny, kdyby vás to náhodou zajímalo. Velmi podnětná četba)
- Co je tenší než tohle?
- Eeeh, cože? Jako jaká knížka je tenší než ta co držíš v ruce?

... bohužel Sarkozy mě předběhl :-)

Díky, slečno Lenko

Naši čtenáři občas přichází s velmi bizarními tématy, k nimž potřebují nějakou literaturu. Doteď si živě vzpomínám, jak jsem hledala nějaké návody na vytvoření pasti na kuny. Dnes jsem vyhledávala příručku, kterak z dlouhých nafukovacích balónků vytvořiti nějaké zviřátko, květinu či jiný tvar. Půl hodinky poté se jiná čtenářka pídila po radách, jak postavit kůlnu. Minulý týden jsme s jednou slečnou pátraly po historii lupy.
Musím přiznat, že raději zabývám hledáním knih o větrání vlněného prádla a podobnými vesele absurdními prosbami :-)

"Nepojedeme 1. května na výlet?", přišlo mi někdy začátkem dubna mailem. Neuvěřitelnou shodou náhod nás všech pět souhlasilo nejen s návrhem, ale i termínem. Tři dny před plánovaným výletem byl Králíček téměř násilím donucen vybrat vhodnou trasu. Po mém a Aknezobčině naléhání a kvílení, že rozhodně něco kratšího a méně náročného, protože bez kondice a s alergií, přislíbil max. 15 km, převážně po rovince. Dále se už rozhodl se býti tajemnějším než hrad v Karpatech, a tak jsme věděli pouze že v 8.30 z Holešovic, úžasná trasa, výletový orgasmus, nádhera, tam se nám bude líbit. Cíl neznámý.