Et | ET píše

Něco vám řeknu. Miluju plánování narozeninových oslav, nedávno jsem říkala, že je to ještě lepší než ty oslavy konzumovat jako oslavenec. Ale když dostanete něco, co vás úplně šokuje, zaskočí, překvapí a moc mile potěší, velmi rádi přeskočíte z role plánovače do role konzumenta.

Kdy jste si naposled udělali oslavu ve stylu... (doplňte si dle libosti). Aknezobka tuhle říkala, jestli by si nemohla zařídit firmu na vymýšlení šíleností, že by ji to bavilo. Myslím, že by ji to i uživilo. Mou loňskou beruškovou oslavu má na triku ona, právě tak jako Pacholíčkovy růžové narozeniny nebo Králíčkovu marmeládovou oslavu.

Mám po Praze místa, která ve mně při každé návštěvě vyvolávají vzpomínky. Veselé, smutné, příjemné i méně, vždycky jde ale o velmi intenzivní zážitky, které nelze zapomenout a vybaví se mi s železnou pravidelností doopravdy vždy. Druhá křižovatka na I. P. Pavlova, lavička v parku, nástupiště na Hlavním nádraží, trávník před vyšehradskými hradbami, Kampa u mimin, strom v ulici nad Kampou naproti Střeláku, tramvajová zastávka na Smíchově, poslední stůl na Palubě, kostel sv. Martina ve zdi... Je jich hodně, vzpomínek ještě víc. A přibývají.
Máte to taky tak? Úplně obyčejná místa, která pro vás mají nějaké speciální kouzlo? Že stačí jet kolem tramvají a píchne vás u srdce, bezmyšlenkovitě se začnete usmívat, otáčíte se?

To by mě zajímalo, jak byste do němčiny přeložili tvrdý papír. Myšleno jako klasická čtvrtka. Ve slovníku jsem našla, jak se řekne:
papír chránící proti světlu
papír impregnovaný lakem
papír krepovaný za mokra
papír na balení hřebíků (na to existuje zvláštní druh papíru??)
papír na sáčky na kávu
papír na umělá střeva (???!!!)
papír na umělé květiny (?!?!?!)
papír s mdlým povrchem (což je mimochodem matný papír, kdyby vás to zajímalo)
a mraky dalších...
leč normální tvrdý papír tam není. A Hartpapier to asi fakt nebude :-))
 

Zjistila jsem hroznou věc. Často si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje kamarádčino miminko a mluvím o něm používajíc jiného jména. Žížalka to má jednoduchý, oslovuje ho Miminko. Od tet se ale očekává, že si jméno dítěte pamatují, ne? Pro potřeby blogu jsem mu vymyslela Budulínka, protože je to takovej budulíneček. Asi mu tak budu říkat i v reálu, aby se mi to nepletlo.
Dneska jsem si ho poprvý pochovala, je sladkej a má úžasný hnědý plyšový kaťátka s nápisem Chocolate bear. Takže by to taky mohl být Medvídek, ale Budulínek je lepčí. Snad si během pár měsíců zapamatuju, jak se doopravdy jmenuje, Budulínkem nemůže být navždy :-)