Už od včerejška je mi nějak všelijak a když jsem si odpoledne naměřila lehounce zvýšenou teplotu, polkla jsem kouzelnou žlutou tabletku a rozhodla  se, že si k tomu léčení pustím v PC Přátele. Ouha. Sice jsem slyšela Rachel ječet a Chandlera vtipkovat, ale obrazovka přehrávače zůstala černá. Zkusila jsem teda jiné DVD. Ječela Monica, ale stále černočerná tma. Vyměnila jsem úplně seriál,

Rozebírali jsme takhle v jednu v noci jména pro budoucí potomky a mně došlo, že bych měla mít ideálně děti s režisérem Chaloupkem, co točí ty zvířecí večerníčky. Jeho medvědí vkus, co se jmen týče, se zcela shoduje s mým - Vojta, Kuba, Matěj, Honzík a Eliška jsou mí favoriti už dlouho.

... že kýchání může bolet? Pekelně, s namoženými břišními svaly. Smrkání taky dost dobrý. Zapomněla jsem si ráno vzít svou kouzelnou protialergickou piluli, to bude den...

Ač je petřínský vrch všem Pražanům, možná i mimopražským, znám především jako místo procházek vrkajících dvojic, dá se tam jít i jen tak :-) Pravda, narazíte tam na nadprůměrné množství párů posedávajících a polehávajících po lavičkách a trávnících ("... koukaj si z voka do voka, vochutnávaj si hlavy..."), ale míří sem i rodinky s dětmi, partičky mládeže, spousty cizinců a natürlich i německých důchodců :-))

Tuhle ve mně Aknezobka vzbudila pochybnosti, že nejsem správný blogger. Nemám ráda pochybnosti a těžce nesu, když něco dělám špatně. Ode dneška naleznete v levém sloupečku v menu položku moji přátelé, kam jsem si uložila blogy těch milých osob ze serveru píše.cz, kteří mi sem více či méně pravidelně chodí, nechávají komentáře a povzbuzují mě. Teď budu mít odkazy na jejich webové deníčky pěkně pohromadě a budu se snažit semo tamo chodit i k nim a sledovat, co se děje jinde :-)

Udělala jsem další zkoušku na áčko a nedokážu se z toho nějak radovat. Místo abych zářila štěstím jako sluníčko, poslouchám Radůzino Jednou to pomine, Nohavicovo Peklo a Ráj a je mi hrozně smutno. Je na mě tady na světě zas nějak moc složito a nevím kudy kam. Chápu, že ne vždy může vyjít všecko tak jak chceme, otázkou však je, proč to nemůže vyjít aspoň někdy...
No, nemůžu mít všechno, že? V práci se mi líbí, ve škole se mi daří, mám prima rodinu a kamarády... vlastně bych mohla být spokojená. To je asi taková lidská přirozenost, chtít pořád víc...

Ublížit bolí daleko víc než dostat ránu sám...

Vážení, já se tak strašně válím smíchy při skype chatu se sestřenkou, autorkou předchozího vtipu a několika nesmyslných komentářů, že sem musím zkopírovat kus naší diskuze.
Úryvku předchází pročítání starších příspěvků na tomto blogu:


[1:20:45] Lienočka: ja som sa tu nejak zacitala
[1:20:55] Lienočka:

Můj minulý slovenský vtip slavil v práci, doma i u známých úspěch, tak jsem se rozhodla potěšit vás ještě jedním roztomilým kameňáčkem, tentokráte získaným od mé drahé sestřenky:

Aký je rozdiel medzi krokodílom???
.
.
.
.
.



.
.
.
.
.
Je viac zelený ako dlhý.

Ftipné, ne?

Dva mladí Slováci u dveří, v narvaném metru na ně nevidím, ale jsou k nepřeslechnutí. Téma: Cestování se zvířaty:

Pes, mačka a fretka musia mať pas, keď chcú cestovať, chapeš?
Papagaj? Nie.
Korytnačka? Nie.
Pes, mačka a fretka áno.

Na eskalátorech jsem potkala Aknezob, tak jsme rozebíraly pas takové fretky. Podle mě ta zvířata vypadají všechna stejně,