Paní slečnóóó

Středa, deset hodin. Mám mít besedu s prvňáčky na téma První čtení. Prvňáčci ani paní učitelka se nedostavili. Půl hodiny jsem běhala mezi dětským oddělením, hlavní chodbou u vchodu, vyhlížela, vybíhala nahoru do kanceláře telefonovat do školy. Bezvýsledně, po půl jedenácté jsem to zabalila.

Čtvrtek, 8.00 - Mám exkurzi pro SŠ. Studenti se mnou neobvykle spolupracují, ptají se, chtějí vše vidět. V devět se ukazuje proč. Prosimvás, kdyžtak to ještě hodně natáhněte, my dnes píšem test, tak ať nemusíme moc brzo do školy. Končíme až před půl desátou, ne mou vinou. Usedám k informačnímu pultu a chystám se dokončit přípravy na odpolední čtení pro družinu.
9.50. Kolegyně má mít od 10 besedu o básničkách. Děti s panem učitelem dorazí dřív, vedu je zpět do šatny odložit bundičky a batůžky. Cestou zpět potkáváme třídu maličkých dětí. V hlavě mi spíná, vrhám se k paní učitelce. Ano, jsou to ti, co měli dorazit ve středu. Po krátké výměně názorů měli jste přijít včera - ne, měli jsme přijít dnes paní učitelku ujišťuju, že se nic neděje, nějak to uděláme, ať chvilinku počkají, že si jen dojdu pro knihy. Posílám je do šatny odložit batůžky a bundičky.
Za pár minut, s náručí plnou knih, vyzvedávám stále oblečené děti s batůžky. V šatně mají plno, prý si mají vzít věci s sebou. Chceme se přesunout do dětského oddělení, Aknezob nás posílá nahoru na galerii pro mládež, abychom se nerušili s básničkáři, kteří přišli na besedu objednanou ve správném termínu. Zároveň mi sděluje, že dorazila ještě jedna třída. Ze stejné školy jako básničkáři, na tento termín měli besedu původně objednanou oni, paní učitelka ji pak zrušila a termín přenechala kolegovi. Leč na to v průběhu školního roku zapomněla a tak dorazili oba dva.
Ve výsledku máme mezi 10 a 11 v jedné knihovně kolem 80 dětí. Básničkáři jsou úplně v klidu a pohodě, já se snažím ukočírovat hyperaktivní vřískající prvňáčky nadšené mými pracně vybranými intelektuálně náročnými hrami, poslední třída už se bohužel nemá kde usadit a tak je kolegyně provází knihovnou a povídá jim, jak to u nás chodí. (A když vrátíte knížky pozdě, dostanete pokutu - Od policajtů???!!!) 
Po 11 - knihovnou se rozlévá obvyklé obvyklé ticho. Měla bych se vrátit k práci, ale jsem z toho totálně vedle. Jak říká Aknezob, zmatená jak lesní včela při požáru. Na zmatky však není čas, je třeba připravit to odpolední čtení. Po roce a půl v knihovně jsem opravdu neuvěřitelně flexibilní, o tom jsem si dříve mohla nechat jen zdát.

14.00 - odpolední čtení pro družinu. Akce tohoto typu bývají obvykle psychicky velmi náročné, děti jsou ze školy unavené a většina našich plánů na skvělé hry, povídání, čtení a vyrábění se hroutí jako domečky z karet. Tentokrát ale nevěříme vlastním očím. Děti jsou jak pěny, hry hrají s chutí, vyrábějí nadšeně. Holčičky se na mě sápou, chtějí vědět, jak se jmenuju a jak mě mohou oslovovat. Paní učitelko? - No, víš, já nejsem paní učitelka. Já jsem knihovnice. Ale paní knihovnice, to zní dost divně, co? - Můžu vám říkat slečno? - Můžeš :-) - Paní slečnóóó... Druhá holčička na mě visí očima a pořád chce pomáhat s vyráběním. A jak se jmenujete? Můžu vám tykat?

15.15 - den stále ještě není u konce, ale to vidím na samostatný článek.
TO BE CONTINUED