Třicetidenní knihobraní (1)

Nedávno jsem objevila jeden rozkošný blogový projekt. V třicetidenním knihobraní během měsíce představíte dle 15 kritérií knihy, které máte fyzicky doma a z různých důvodů jsou pro vás důležité. Počítají se knihy ze soukromé či rodinné knihovny, knihy v čtečce, nikoliv však knihy, které vám nepatří.

Co pracuju v knihovně, moc si knihy nekupuju. Ale chci to zkusit.

Tedy den prvý a s ním první téma:

KNIHA, KTEROU NEDÁM ANI ZA MILION

vyberte jednu knihu ze svého aktuálního stavu knihovničky, kterou za nic na světě nedáte, i kdyby bylo potřeba zbavit se všech knih. Nemusí to být proto, že je vaše oblíbená, ale třeba vám jí věnoval někdo blízký, nebo je s podpisem, apod.

Mno, toto je poněkud nadsazené. Netuším, jak bych se zachovala, kdyby mi někdo za nějaký ohmataný výtisk na zaprášené polici nabídl milion korun. Koneckonců žádné velké vzácnosti nevlastním. Nicméně má-li jít o skutečné knihy vydané skutečným nakladatelstvím (a ne ty roztomilosti, co jsem dostávala od Milého, když do mě byl ještě neskutečně motýlkově zamilovaný), pak by to byl s největší pravděpodobností Kája Mařík.

Nejen že je to má velmi oblíbená dětská kniha, ale i ty konkrétní svazky pro mě mají své kouzlo. Koupil nám je totiž táta na nějakém dlouhém výletu, když jsme se sestrou byly ještě hodně malé a sestra pak musela zbytek cesty statečně šlapat po svých, protože na zádech se nesl Kája. Dlouho se na ně prášilo v domácí knihovně, než jsem tak ve třetí čtvrté třídě ošklivě onemocněla a ze zoufalství nad dlouhým povalováním v posteli sáhla po prvním díle. Byla to láska na první pohled!