koktejlka: Tak pro příště už to víš To mně se takhle povede vždycky v obchodě... "Půjdu si stoupnout do téhle fronty, je přece kratší." Jenže... paní prodavačka nezná kód tvarohového šátečku, popřípadě už nemá nazpátek drobné, tady pán nemá deset rohlíků, nýbrž pouze devět, promiňte, ale tohle neodpovídá, musím se jít zeptat šéfa... a pak jen sleduju lidi u té vedlejší pokladny, ty lidi, kteří by jinak stáli v řadě za mnou, jak si sbírají do tašek své saky paky a odcházejí...
et: Bezpečně tu situaci poznávám Ale jestli to ono nebude tím, že pokud si stoupnu do fronty, která postupuje konstantní rychlostí, tak se neraduji, jaké mám štěstí a ani to nezaznamenám. V opačném případě v duchu zuřím a vzpomínka se usadí
---
et.pise.cz