Začátek listopadu, příjemné teplo, sluníčko a barevné listí, krása veliká. Potřebujeme do práce na čtení pro mrňousky podzimní listí, i naordinovala jsem mému Milému nedělní procházku do Stromovky. Kdybych tušila, jak bude nadšen, možná jsem ani nemusela strávit celý den hledáním a lokalizací stromovkových kešek bez navigace; bylo pěkně i bez nich, stejně jsme je nenašli.
Už jste někdy našli v listopadu nádherné lesní jahůdky? Veliké, kulaťounké a červené jako... jako... no jako ta nejčervenější jahoda?
My jo. A byly neuvěřitelně hnusný. Taková zapomenutá hmota v jahůdkovém tvaru, brrr.
Bavili jsme se přehráváním těch nejkýčovitějších scének z amerických filmů - chytání listí ve větru v záři slunce, probíhání padajícím zlatým listím v nejkrásnější listopadový den, lezení na sluncem nasvícené půvabné vrbičky, samospoušťové fotky, pusy, objetí, štěstí, láska, pohoda, úsměvy a rozzářené oči. No romantika jako blázen.
Taky jsme krmili kachničky kamennými bagetami z Itálie za dvě eura, sebe sytili koláčema od babičky, sbírali žaludy na překvapení (NEPROZRAZOVAT JAKÝ) a kupodivu nezapomněli ani na to listí.
Naplánovali jsme si důchodový věk - budem tam chodit s kostkovanou dekou, termoskou s čajem, buchtou a chlebíkama a jestli všechno půjde úplně nejlíp, tak si do důchodu možná zprovozníme i tu GPS navigaci, abychom našli ty kešky.
Den jako vymalovaný, ale k večeru už se stromovkovou tmou procházeli dvě zmrzliny zmrzlinovaté.
PS: Ten den bylo ve Stromovce nějak přezmrzlinkováno... :-)
