Polední sen

Až budeme mít jednou v knihovně strašně moc peněz, tak to tady komplet celý předěláme a bude to krásný. Zatím můžeme přemýšlet, co všecko bysme změnili. (Všecko?)

Když se mi přihodí, že sedím hodinu na íčku a nikdo nic nechce, tak si to tady maluju. Na zemi koberec, na zdi barvy. Místo nádražních lamp papírové lustry z IKEA, pomalované na pruhovano, jako má Muminek. (Nebo Králíček? Teď si nejsem jistá. Ale Králíček by asi doma neměl pruhovanej lustr, takže spíš Muminek). Skvělý dřevěný regály natřený pestrýma barvičkama a zarážek tolik, že by se mohly používat v každé polici. Na oknech závěsy s pěkným vzorem nebo jednobarevné různě barevné. K sezení pohodlné židle, křesílka, pohovčičky, válecí pytle a polštáře. Mraky polštářů. (Který by se samozřejmě často praly, stejně jako koberec, co by nám pravidelně čistili). Na zdech rybářský sítě nebo šňůry a na nich dětský obrázky. Místo na malování, kam by se dalo sednout kdykoliv a malovat si jak dlouho chci bez toho, abych musel paní knihovnici prosit o papír a pastelky. Pastelek spousty, hezky malujících, nelámavých a vždycky ořezaných. Stoly tak veliké, aby se na nich dalo hrát Carcassone, Cesta kolem světa, pexeso a domino. Koutek pro prcky, kteří by si tam mohli řádit jak by se jim zachtělo a nerušili by všechny až na druhém konci knihovny. Kostky, lego, zviřátka a hromada leporel, ze kterých se dají báječně stavět domečky.

Vůbec by to všechno nemuselo být dizajnově jedinečné a originální, spíš by tu bylo milo, útulno a přívětivo. Kdybychom chtěli něco přesunout, tak bychom to přesunuli a kdyby se nám něco zdálo nepraktické, vymysleli bychom to jinak. Bez cirátů, porad a dlouhých debat, normálním selským rozumem.

Taky bysme měli nerozpíjecí fixky na polepky knih, topení co v zimě topí, okna která se dají v létě otevřít a v zimě těsní, normální mýdlo co nerozežírá ruce, čtečku která nabere čárový kód na první pípnutí a vylepšený systém vracení knih, který by zajistil, že v jedné pobočce nebude milion Dívek v sedlech, zatímco jinde regál s B zeje prázdnotou. Neformální knihovnické blogy, kde bychom se virtuálně mohli setkávat se stálými čtenáři, psát jim co tu máme nového, co veselého se dneska stalo, jaká byla beseda a že zítra si budeme číst o pravěku. Oni by nám na oplátku mohli dát vědět, jak se jim líbila právě dočtená knížka, že dostali jedničku z diktátu nebo se poradit, z čeho čerpat na referát o subtropickém podnebném pásmu.

A když už to vezmu jó z gruntu, tak třeba nakonec i čtenáře kteří chápou, že dětské oddělení je určeno přednostně dětem, že hrát brutální počítačový hry s nahýma ženskýma by si mohli třeba spíš doma a že se tu dá dělat i něco jinýho než sedět u Facebooku.

A o čem se dneska přes poledne zdálo vám?