Et | Straší, straší, v naší knihovně straší

Původně jsem chtěla nadepsat Straší, straší, v naší ruině straší, ale třeba by někteří nepochopili narážku na film Ať žijí duchové a ještě by mě podezřívali, že snad pomlouvám naši knihovnu. To by mě ani ve snu nenapadlo.
Ale fakt tam straší. Dneska jsme na to přišli s dětma při besedě o pražských pověstech. Chtěla jsem jim tu besedu trochu zpestřit, tak jsme společně malovali knihovnické strašidlo a pak jsme mu vymýšleli vlastní pověst. Na flipchartu vzniklo dokonalé umělecké dílo, příšera s šišatou hlavou, čtyřma očima, čtyřma ušima ozdobenými srdíčkovými naušnicemi, velkým nosem s bradavicí, zubatou pusou, odkud jí vytéká slina, s tlustým tělem, čtyřma rukama, dvěma nohama - z toho jedno kopýtko, s ocáskem s chapadýlkem, s koulemi na hlavě, knihou pražských pověstí v ruce, oděná pouze v kravatě a hvězdičkovaných trenýrkách. Podotýkám, že na všecko přišly děti zcela samy, jen poslední kus oblečení nechaly na mě, tak jsem chudáka oděla aspoň v ty trenky.
A pověst stála za to. Hlavním autorem byl žák páté třídy, který vymyslel hlavní motiv a ostatní se přidávali. Ve zkratce - strašidlo byl původně normální knihovník, ale jednou se hrozně naštval, protože mu nějaký čtenář vrátil pozdě knihu a jak byl rozčílenej, tak toho opozdilého nebožáka zapíchnul vidličkou. Teď musí za trest v knihovně po nocích strašit. Ale nezdá se, že by svého činu zrovna litoval a snažil se jej nějak napravit. Spíš je to naopak pořádný vykuk, který v nocích rozhazuje knihy z regálů, některé sem tam poškodí a má z toho děsnou radost. Když knihovníci ráno přijdou do práce a vidí ten binec, obvykle si myslí, že to mají na svědomí nepořádní čtenáři, ale kdepak, na vině je Botička Třídírková (ke svému jménu přišla podle jedné boty - druhá noha má kopýtko - a přízvisko vzniklo podle tří dírek, které zanechala vidlička v strašidlově zadku, když se jednoho dne strašidlo rozlítilo natolik, že tu vidličku zapíchlo i do sebe).
A vysvobozena by byla Botička jedině ve chvíli, kdy by všichni čtenáři vrátili všechny knihy včas a v pořádku a nikdo by neměl na kontě žádné zpozdné a neměl by žádnou poškozenou ani ztracenou knihu.
Tak se mi tak zdá, že u nás bude strašit navěky.