Z koupelny

Unavena a navrátivší se po dlouhatánském dni z práce, vzpomněla jsem si na rady ženských časopisů a dvou mužů, kteří jako nejlepší lék na únavu vidí báječnou horkou koupel. (Zvláštní, tohle mi holky nikdy neporadily. Čtou ženské časopisy muži? Nebo je píšou muži?)
S vizí úžasného relaxu jsem si napustila vanu téměř vroucí vody, nasypala do ní mořskou koupelovou sůl s vůní tymiánu (její množství jsem poněkud neodhadla, takže jsem si vytvořila lázeň s konzistencí vody z Mrtvého moře obarvené skalicí modrou) a ponořila se dovnitř. Pocit uspokojení trval přesně tak deset vteřin. Co teď? Co se očekává od takového relaxování ve vaně? Asi se nemá nic dělat a jen tak rozjímat. Ležím, zírám na šňůry na prádlo nade mnou a přemýšlím, o čem bych měla rozjímat. Mohla bych třeba zavřít oči, třeba mě napadne něco oddechového, poetického, relaxačního. Zavírám oči a na mysl se mi dere, že musím dokončit prezentaci o podpoře čtenářství, připravit si materiály na páteční besedu, začít psát seminárky do školy a ... DOST. Mám relaxovat. Nebudu myslet na školu ani na práci. Mohla bych myslet na něco hezkého... Nebudu myslet na práci!!!
Nicnedělání vzdávám. Ležet jen tak ve vodě a louhovat své tělo v solném roztoku mě nebaví. Vzpomínám, co mě bavilo dělat ve vaně jako děcko. Na telefonování se sluchátkem od sprchy už jsem asi dost velká a nevím, komu bych volala. Gumové kachničky nemám a na to, abych se klouzala z hrany vany dolů jsem ještě větší než na to telefonování. Ráda si zpívám, napadá mě... V koupelně to divně rezonuje, to není to pravé místo na zpívání. Roztírám si po rukou napěněný sprchový gel a maluju si do něj prstem ornamenty. Moc zábavné to zrovna není, ale vznikají docela hezké vzory. Věnuju se činnostem, které se skoro nehodí mezi dospělými zveřejňovat (nic obscénního a intimního, vážení! Mám na mysli třeba takové žbrblání vody, kdy máte hlavu do půlky úst ponořenou a druhá kouká nad hladinou, nebo třeba stříkání vody z fontánky vytvořené spojením dlaní.)
Dost. Tohle je děsný. Jediný, co mě kdy ve vaně bavilo dělat, je holení nohou. Mám takovou malou úchylku. Zatímco pro většinu žen, které znám, je holení nutné zlo, já si jej přímo užívám. A od té doby, co k holení používám místo gelů a pěn přírodní olej je to ještě lepší, protože mi necrčí krev z kotníků a kolen, jelikož se mi s ním ještě nepodařilo říznout.. Takže relax nerelax, sůl nesůl, pohoda nepohoda, holím si nohy a je to príma. Příště už jenom sprcha, ráchání ve vaně fakt není pro mě.