Masopust + sešívačka = nebezpečná kombinace

Zažila jsem dneska v práci grandiózní den. To by jeden neřekl, že i knihovnická práce může být nebezpečná a knihovnice se poměrně lehce může nevesele zranit.
Paní vedoucí dnes potřebovala něco sešít (no, něco. Nabídku pro školy, kterou jsem navrhla doplnit já. Takže si za to koneckonců můžu sama) a protože se jí nedařilo použít jednu ze sešívaček, co máme v kanceláři, požádala mě o pomoc. Tak ju, nacpat do útrob kancelářské sešívačky náhradní náplně není problém, žejo? Tak jsem je doplnila. A zacvakla. A ono se to nějak nezavřelo. I zkusila jsem to ještě jednou. Uvolněný konec nejen že se nezavřel, ale vystřelil jednu svorku ven. Nu tak si ten konec trochu přidržíme a zkusíme to ještě jednou, ne?
Jaúúú!!!
Co se děje, sešila jste si prst?
Jóóó. Jau!
Ježíšmarjááá! Paní vedoucí se s hrůzou v očích přiřítila za mnou do kanceláře, abych jí poskytla pohled na to, jak mám v palci nádherně rovně všitou svorku, které se moc nechce ven.
Ani to nějak moc nebolelo. Ze začátku. Pak se mi ji podařilo vypitvat. Pak už to trochu bolelo.
Protože jsem jemně hypochondrická a jsem si jistá, že pouhou dírečkou po kancelářské svorce se mi může do krevního oběhu dostat velké množství nechutných bakterií způsobujících jistě přinejmenším infekci, dost možná i otravu krve a následnou amputaci prstu i celé ruky, neodolala jsem nabídce Jodisolu a v kuchyňce nad dřezem si palec pěkně postříkala. Při té příležitosti jsem Aknezobce trochu pokropila sítko na čaj i s čajem. No nic, aspoň ho má vydesinfikovaný :-)))
Aknezobka se mi trochu smála, že s tím nadělám (pravda, její kočičí šrámy po rukou, nohou a údajně i jiných částech těla, což jsem nezkoumala, by mě asi zabily. Ta představa infekce, která se může rozšířit do mého těla z kočičích drápků mi nedělá dobře).
Zvláštní ale je, že celá situace mě poměrně dost rozesmála a se smíchem jsem ji pak líčila i dalším kolegyním, paní v pojišťovně i doma. Jsem trochu blázen asi.

Jo, blázen jsem. A Aknezobka taky. Odpoledne jsme se totiž věnovaly výrobě výzdoby knihovny a to, co pod našima rukama dneska vznikalo, nemá obdoby. Měly to být masopustní masky, jsou to však jakési šílené ksichty s ufouníma očima, obříma nosníma dírkama, odstávajícíma ušima a trčícíma vlasama. Jsou dokonale strašidlácky příšerný a vypadají, jako bychom je vyráběly pod vlivem téměř smrtelného množství psychotropních látek nebo se silnou kocovinou. Ale tak strašně jsme se u toho nasmály, že to prostě musí všichni ocenit. Až na vás při vstupu do knihovny budou cenit zuby a poulit oči bláznivé hrůzičky, nebojte se. To se jen dvě šílené knihovnice neskutečně jedno veselé odpoledne bavily.