kukinka: Já tě úplně chápu, na úřadě nemůžu znát všech pět set lidí, ale zdravím zásadně všechny, které potkávám po chodbách budovy, protože člověk bez zaměstnanecké karty se tam kromě návštěv nedostane. Logickým předpokladem pak tedy je, že zdravím svoje kolegy. Ti většinou ale neodpoví, nebo se přesně za mnou otočí, kdože na ně vlastně mluvil. Mně to teda dost sere, považuju to za neskutečnou vulgaritu a ve špatné náladě si to i beru osobně jako drzost nebo urážku. Moje babička vždycky říkala - Slušnost je pozdravit, povinnost je odpovědět. Vedle mě v kanclu je jedna ženská v mém věku, která mě zásadně nezdraví, respektive neodpovídá na můj pozdrav. Tak jsem ji jednoduše sjela na chodbě, ale asi mě nepochopila. Zeptala jsem se jí, jestli si do sebe strká jídlo zadkem, když má evidentně problém s otevíráním úst. Jen čuměla, kráva, a zase odešla. Je to bída jako. Lidi se neumí chovat.