Dospívám?

Uložila jsem si dneska za úkol sehnat vánoční dárek pro devítiletou holčičku. Sehnat. To znamená přijít do obchodu a po deseti minutách nudného očumování neodejít se slovy, že jsou všude otravný lidi, je tam vedro, nic pěknýho nemaj a už mě to tam nebaví, ale doopravdy si z obchodu něco odnést (po zaplacení, samozřejmě, pro ty, kteří by mě chtěli chytat za slovo).
Jsem dětská knihovnice a proto ode mě nikdo nemůže pro dítě čekat jiný dárek než knihu, žejo? Vzala jsem zavděk hnusným komerčním řetězcem, který ničí všechna ta malá kouzelná knihkupectví s nezaměnitelnou atmosférou, protože přesun do jiného obchodu bych už asi nezvládla a otravný lidi jsou všude (kvůli takovým osobám jako já pak ta malá kouzelná knihkupectví s nezaměnitelnou atmosférou krachují, protože pohodlní lidé jsou líní přesunout se z nákupního centra jinam).
Ale pozor, pak nastal zlom. Zcela racionálně jsem zauvažovala a vyloučila všechny alternativní tituly z Meandru, Bria, Baobabu a dílka jim podobná, která sice miluji, děti však už méně. Přeci jen, pod stromečkem by asi měly děti nalézt něco, co potěší především je a ne jejich rodiče, potažmo bláznivé tety knihovnice, které čtou knihy, které nikoho jiného nezajímají. Učinila jsem tedy ústupek a zakoupila Roalda Dahla (kterého mám ale mimochodem taky dost ráda, takže to vlastně ani tak moc ústupek nebyl :-)
Mám ovšem ode dneška velké dilema, a to, zda se hodí, abych si ve svých čtyřiadvaceti letech koupila tyhle dvě knížky:



Jo, já vím... Ale když prostě... jsou úžasné. Co víc k nim dodat. Ilustrace Dušana Kállaye v Alence jsou jedinečně dokonalé a Kocourek popleta je jednoduše okouzlující. Doporučuju minimálně prohlédnout.

Takže, co z dneška plyne? Měla jsem pocit, že už jsem velká holka, když se dokážu ovládnout a koupit normální knížku . A pak vzápětí slintám nad Alenkou a Kocourkem... Asi to s tím dospíváním ještě nebude tak horký. (Ačkoliv, Aknezobka mi říkala, že její kamarádka si tyhle knížky kupuje do zásoby pro své budoucí potenciální dítě. Takže bych si je klíďo píďo pro svou potěchu mohla kupovat dál, jen bych všem tvrdila, že si je schovávám pro děti.)