al: Tož já bych šel taky. Jenže problémem je, že ku Praze je cesta dlouhá, a navíc bychom s kuki skončili spíš někde v hospodě než na koncertě, takže problém "kdo se mnou půjde?" asi i nadále přetrvává.
Jinak, formulace "jenže náhodou" + následující argument mi připadá tak strašně vlastní všem hodně málo náctiletým slečnám obhajujícím před svými mužskými vrstevníky Tokio Hotel (nebo co se teď poslouchá), že jsem se musel strašně smát. Ale proti No Name jako nic, možná i proto, že jejich poslední vypalovačka s duší pod vankúši už naštěstí nehraje z rádia co půl hodiny. To opravdu nebylo hezké období