Et | Něco málo o mně...aneb kdo je ET

Tak tedy, jsem víceméně normální dívka z Prahy a přezdívka ET je jen shodou okolností zaměnitelná s mimozemskou osobou Í TÝ. Její původ je mnohem prozaičtější, jde o zkratku mého jména. Narodila jsem se jednoho krásného říjnového rána roku 1984 a od té doby jsem toho zažila víc než dost. Možná vám o tom postupem času něco povím. Jsem zelenooká údajně blondýna, i když podle mého názoru je to světle hnědá. V dětství se mi při úsměvu tvořily roztomilé ďolíčky ve tvářích, ale zmizely neznámo kam. Vysoké čelo schovávám pod ofinou a na svět koukám přes skla brýlí. Ráda používám stříbrnošedé oční stíny a z duše nenávidím rtěnky.
Vystudovala jsem VOŠ v oboru knihovnictví a kariéře knihovnice se hodlám věnovat v dětském oddělení jedné pražské knihovny. Děti miluju a knížky jakbysmet.
V poslední době jsem neuvěřitělně líná a měsíc mezi skončením školy a nástupem do práce jsem absolutně proflákala a vůbec mi to nevadilo. Spoustu věcí odkládám na poslední chvíli a podle toho pak taky vypadám. Ráda dlouho spím a chodím pozdě spát, nesnáším zvuk budíku a dost mi vadí, když na mě někdo ráno mluví. Potřebuju aspoň půlhodinku na probrání, umývám se ještě v mikrospánku.
Když nemusím nutně nic dělat, nejradši si čtu, koukám na nějaké oblíbené seriály na DVD, nebo se učím němčinu. Němčina je moje srdcová záležitost a učení beru vyloženě jako koníčka. Sportům se vyhýbám jako čert kříži, do fitka bych nevkročila ani v hypnóze a když už mě popadne nějaký záchvat, že nic nedělám a brzo shniju, tak vyrážím běhat do lesa. Baví mě lední bruslení, ale toho si člověk v Praze moc neužije. Nejradši všude chodím pěšky a nechápu lidi, co musí za každou cenu do práce autem, i když to mají 15 minut "zu Fuss". Jsem sice městské dítě, od narození žiju v Praze, ale přírodu mám ráda a dovolená někdě v zapadlé vísce na konci světa je fantastická představa (ale jen dovolená, po 14 dnech bych se tam asi zbláznila).
Jsem strašně nenáročný člověk, co se týče materiálních věcí a ke štěstí mi stačí jen málo. Jsem v podstatě optimista, na všem si dokážu najít něco dobrého a na světě se mi líbí.
Fanaticky ráda nakupuju dětské knížky, nejradši od takových nakladatelství jako Baobab, Meander nebo Brio. Miluju Medvídka Pú a mým nejmilejším suvenýrem z cest jsou Medvídkové Púové v národních jazycích navštívených zemí. Nenávidím ilustrace Walta Disneye a moje děti to se mnou budou mít jednou těžké, protože knížky s kýčovitými ilustracemi já nesnáším a kupovat nebudu. Samozřejmě čtu i knihy "pro dospělé", ale záběr mám tak široký, že bude jednodušší říct, co nemám ráda než obráceně - nečtu sci-fi, v zásadě ani fantasy, nebere mě dobrodružná literatura a romantickými romány vezmu zavděk jen když je nouze nejvyšší. Miluju tlusté knihy a jsem schopná jednu číst od rána do noci, pokud za to stojí.
Sem tam ráda zajdu do kina nebo do divadla, nebaví mě muzikály. Nová CD poslouchám do omrzení, někdy i déle a když jsem doma sama, ráda si k nim zpívám. Naopak jsem doma NIKDY netančila a fakt by mě zajímalo, jestli to kromě amerických hereček někdo dělá. Na televizi už ani moc nekoukám, milionté reprízy zahraničních seriálů z devadesátých let a socialistických českých trháků mě už netáhnou. Nesleduju soutěže ani reality show, ale mám slabost pro romantické komedie a i kdyby dávali Notting Hill nebo Lásku přes internet každý týden, asi se na ně bud koukat stále.
A na závěr několik naprosto nesouvisejících pitomostí, které mě napadly, ale nebyly k čemu přiřadit. Ráda vyplňuju praštěné dotazníky a IQ testy, často komentuju různé situace v mém životě hláškami z mých oblíbených filmů, seriálů, knih apod., což nikdo nechápe a to je ještě větší sranda, nerada sahám do písku a ráda chodím bosa v trávě, nesnáším mokré vlasy přilepené na těle, zvedá se mi žaludek při pohledu na fazolky na smetaně a pokud cítím kopr, miluju podzim, z cest si přivážím nesmysly které najdu (teda ne odpadky, ale kameny, mušle, listy, kaštany a další plodiny) a stohy pohlednic, líbí se mi modroocí blonďáci, ale není to pravidlo, neumím se starat o rostliny a zabila jsem i kaktus, nesnáším utírání prachu, moc mě nebaví vaření, ale když mě to chytně, stojí to za to, začala jsem jíst špenát a při každé příležitosti doháním ten 22letý deficit, elektroniku vybírám podle barvy, nikdy jsem nepochopila slovní úlohy o pohybu, chtěla bych být spisovatelkou, ale nemám k tomu dostatečný talent ani fantazii, ježí se mi vlasy hrůzou na hlavě ze současného oblíbeného stylu psaní některých jedinců (w místo v, sh místo š, apod., zdrobnělinky, do češtiny upravené anglické výrazy atd.) ... a taky dost ráda píšu.

A proto jsem si taky založila blog, abych se měla kde vypovídat :-) Tak vítejte