Místa mého srdce

Mám po Praze místa, která ve mně při každé návštěvě vyvolávají vzpomínky. Veselé, smutné, příjemné i méně, vždycky jde ale o velmi intenzivní zážitky, které nelze zapomenout a vybaví se mi s železnou pravidelností doopravdy vždy. Druhá křižovatka na I. P. Pavlova, lavička v parku, nástupiště na Hlavním nádraží, trávník před vyšehradskými hradbami, Kampa u mimin, strom v ulici nad Kampou naproti Střeláku, tramvajová zastávka na Smíchově, poslední stůl na Palubě, kostel sv. Martina ve zdi... Je jich hodně, vzpomínek ještě víc. A přibývají.
Máte to taky tak? Úplně obyčejná místa, která pro vás mají nějaké speciální kouzlo? Že stačí jet kolem tramvají a píchne vás u srdce, bezmyšlenkovitě se začnete usmívat, otáčíte se?