Et | O ranách a soli

Probírám se přes rok starou korespondencí, směju se a slzím a nejvíc ze všeho mám náladu na Sloní hřbitov.
Miluju ho.

Vím o cestách, po kterých chodí sloni pít,
jsou žízní rozryté, váhám, zda dál mám jít,
na konci nečeká tůň s vodou spásnou,
na konci poslední naděje zhasnou...
Už vím, kde leží sloní hřbitov,
vím kde najdeš kosti sluncem vyprahlé...

Až nám hvězdy přestanou svítit,
až nám slunce přestane hřát,
až se budem vesmírem řítit
napořád,

až mi hvězdy přestanou svítit,
až mi slunce přestane hřát,
chci se s vámi vesmírem řítit
napořád.