O nezodpovědných mladých mužích

Jako co jiného máte říct o klukovi, který si vás před divadlem pozve na partičku člobrda, pak vás u sebe nechá hrát celou noc, spát do poledne a když se probudíte, tak není doma? Fajn, můžete si říct, že je dokonalý hostitel a šel vám pro čerstvé rohlíky. Ale ani po hodině se nevrací. Jako kde je? Máte hlad a chcete jít domů, jenže jak se obujete a oblečete, že z tohohle bytu není úniku. Dveře jsou jen namalované, okna nejdou otevřít ani rozbít, přivolaní hasiči byt vůbec nemůžou najít, jako by neexistoval. Tady se děje něco zvláštního. Prošmejdíte celý pokoj a narazíte na divný dopis, z jakéhosi fantazijního úřadu. On totiž tenhle kluk neplatil daně a tak jednoho krásného dne zmizel ze zamčeného bytu.
Tohle není normální, že ne? Normální lidi nebydlí za namalovanými dveřmi. A normální lidi taky nemívají v posteli tajný vchod do podzemí. Jenže to je jediná možnost, jak z toho blázince utéct, tak se do té zatuchlé temné chodby vydáte. Ti gentlemani za vámi vás nechají jít první, prý pro případ, že bychom někoho potkali. ET je přeci vícelingvní. Potkáváme tak leda skřítky, kteří se nám hihňají, chytají nás za kotníky a s Králíčkem hrají nějaké divné hry, o kterých nikdo z nás nechce vědět nic bližšího.
Na konci chodby máme možnost nakoupit si ve zvláštním automatu zvláštní věci. Lepší zrak, víc chlupů, prst navíc, delší vlasy, větší prsa, chamtivost, závist, dokonce i celou novou identitu.
ET se mění v Alenku z kraje divů, Pacholíček v kováře, Aknezob v čaroděje a Králíček v Kostěje nesmrtelného. Procházíme podivnými dveřmi do ještě podivnějšího světa. Žijí v něm trpaslíci, trollové, elfi, různé těžko identifikovatelné bytosti, v hloubi jezera se ukrývají příšery, jezdí v něm mramorové vlaky a železnice staví trpaslíci. Chvílemi zapomínáme, proč tady vlastně jsme, ale hned se zase vzpamatováváme. Musíme zachránit kamaráda Muminka. Je v jakémsi ústavu pro choromyslné, pro lidi, kteří neplatili daň za svou fantazii a tak jim byla odebrána.
Cesta se zdá býti nekonečnou, ale protože je už půl jedné v noci, zkracujeme ji, až Muminka pomocí čar a kouzel vysvobodíme a vracíme se do našeho světa. Krom Alenky všichni chtějí zůstat v proměněné podobě, navíc stejně nemáme peníze na nákup původní identity. Nakonec přesvědčí i Alenku, že je jedno, jestli je jí devět nebo pětadvacet a vypadá jako Alenka nebo ET, chová se stejně a klidně teda může zůstat tak jak je. Muminek je drobet omámen, ale snad se z toho brzy vylíže.

 PS: Nepožili jsme žádných psychotropních návykových látek, to byla hra. Vznikla díky spolupráci nezměrných fantazií Aknezob a Muminka a myslím, že za všech pět mohu říct, že to bylo bezva a moc jsme si to užili.