Do starýho železa

Měla jsem dosud pocit, že jsem ještě mladá a život mám před sebou. Z omylu mě vyvedla až hláška jedné patnáctileté slečny. Slečny, kterou jsem jsem ještě donedávna chodívala hlídat a její největší starostí bylo, jestli se může do osmi koukat na Jetixu na kreslený pohádky. Časy se však mění, podle toho, co je jejím centrem zájmu nyní. Při zkoušení nového oblečení vyslovila osudnou věc:
"Jako vy starší to máte stejně lepší. Nemusíte na nikoho zapůsobit, nemusíte nikoho balit"
Proč já vlastně chodím pořád v sukních, holím si nohy, snažím se nějak rozumně zkombinovat barvu všech svršků a když mám dobrou náladu a čas, tak se i namaluju? Vždyť už jsem stejně na odpis :-)))