Pozdravuj

Pátek odpoledne, smráká se, jdu domů z práce. Na chodníku přede mnou tlačí mladá maminka kočárek s batoletem, vedle ní poskakuje malá holčička, cca 4-5 let. Všechny jsou Asiatky. Mezi holčičkou a maminkou probíhá hodina gramatiky.
Dyš je to holka, musiš řict pozdravuj ji. Protože je to holka. Dyš je to kluk, tak musiš řict pozdravuj ho. Chápeš?
Učitelkou byla ta čtyřletá holčička. Maminka chápavě přikyvovala, zkoušela si to vyslovit a dcerku brala jako naprostou autoritu.
Milé.