Et | ET píše

Jako já vím, že ještě listopad a Vánoce daleko a co blázníš, dej pokoj. Ale nějak jsem se potřebovala dojmout s aromalampou a pustila si k tomu youtube. Tahle písnička mě občas rozbrečí, hlavně když na ni narazím náhodou (protože si nikdy nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje), protože je prostě tak hezká a z toho textu je mi trochu tísnivě a trochu sladce. A taky asi že táta měl rád Spirituál kvintet.

Znáte? Líbí?

Tramvaj na nábřeží u Národního divadla, mladá rodinka se třemi kluky. Nejmenší v kočárku cca 10 měsíců, prostřední tak 2-3 roky, nejstarší 4-5 let. Všichni žvýkají kukuřičné křupky a hromadně se těší na Večerníčka.

Jsem nemocná a kromě teploty a dalších příznaků, o kterých se nehodí veřejně moc mluvit, si to docela užívám. Přišla jsem totiž na to, že po zhruba dvaceti letech je to úplně první stonání, kdy se můžu všem knihám, seriálům, hrám, internetu a jiným zabijákům času, věnovat naprosto bezuzdně a bez výčitek, že bych se měla aspoň trochu učit.

Frekvence článků na tomto blogu se natolik snižuje, že bych je mohla místo měsíců pojmenovávat po ročních obdobích. Jenže kde nic není...

Právě jsem do diplomky napsala spojení křesty knih a nechápala, proč mi Word ty křesty podtrhává. Doba, kdy jsem se na dvojobor pedagogické fakulty Německý jazyk - Český jazyk nedostala kvůli němčině je zřejmě v nenávratnu...