My jsme fakt magoři

Několik střípků ze středečního předlouhého dne:

• čtu knihu o dívce, která políbila sochu anděla a ten obživl. Slovní spojení jako "jemně tvarované mramorové rty přímo vybízejí k polibku", "svůdný anděl", "znepokojivě záhadný a přitom nesmírně přitažlivý nepřítel" mi trochu nahánějí hrůzu (další postřeh z knihy mám připraven pro samostatný článek, vydržte)
• cestou na oběd jsme se nechali osvěžit kropícím vozem a s Pacholíčkem jsme v ruku v ruce přeskákali napříč Staroměstským náměstím (prej skáčem hrozně, ale asi s tím nic neudělám. Poslední dobou mám sem tam hroznou chuť začít skákat a nebrání mi v tom plné ulice v centru Prahy ani prázdné sklady v práci)
• vymyslely, naplánovaly a vyrobily jsme s Aknezobkou bojovku pro kluky na večerní akci (bude zmíněno níže)
• pro příležitost stejné (níže zmíněné) akce jsme vyrobily šest lampionů z nehořlavého pergamenového papíru, ozdobených normálním, tedy hořlavým papírem
• po pracovní době jsme vyrazili na výše zmiňovanou AKCI. Jednalo se o noční koupání v poměrně vzdáleném místě. Vědomě jsme nechali ujet dřívější vlak a plánovaně jeli na jiné nádraží na pozdější vlak
• pozdější vlak nám neplánovaně ujel, neboť odjížděl z nástupiště tak dalekého, že jsme netušili, že tam nějaký vláček vůbec stojí
• z výstupní stanice jsme s Aknezob vyrazily o deset minut dříve než pánové, abychom jim značily cestu a rozmístily úkoly k bojovce. Obojí přišlo téměř vniveč, neboť kluci nejen že se courali a trošku bloudili, ale cestou nenašli a tím pádem nesplnili ani jeden úkol. Na jejich MÍRNOU obhajobu je nutno podotknout, že zhruba od půli cesty už byla dost tma a pro čtyři osoby měli jen jednu baterku, což ovšem neomlouvá první neúspěšný úsek!
• přes drobnější obtíže jsme se dostali k vodě, kde jsme smočili svá uvařená těla a pak si na břehu hráli s raky
• kluci se rozhodli pro ráchání nahoře i dole bez. (Pro všechny čtenářky - jak již bylo řečeno, byla tma a nebylo nic vidět. V tuto chvíli však nejsem schopna posoudit, zda k tomu říci bohužel nebo bohudík :-))
• vzdali jsme možnost stihnout poslední vlak (proč asi? protože se kluci courali a bloudili) a smířili se s návratem autobusem, hluboce po půlnoci
• Králíček nám při popíjení sedmičky vína pro pět osob a pojídání jedné bagety pro šest osob sehrál několik parádních scének DJů, barmanů, opilců a dalších zábavných lidí
• na zpáteční cestě jsme se ani jednou neztratili (proč asi? protože už jsme s klukama šly i my), našli všechny úkoly (proč asi? protože už jsme s klukama šly i my), kluci jeden z nich zdárně splnili a na další se převelice těšíme po dovolených
• na nádraží Pacholíček omylem podpálil jeden z šesti lampionů z nehořlavého pergamenového papíru
• po druhé hodině ranní jsme se rozloučili a vyrazili do svých domovů
• k Aknezobce domů jsme my dvě dorazily krátce po třetí
• do čtyř hodin po mně skákaly kočky, z mých nohou a konce spacáku si udělaly ring a boj si zpestřovaly nálety na mé břicho, hrudník i hlavu
• ve čtyři jsem se odstěhovala se spacákem i karimatkou do vedlejšího pokoje, kde jsem sladce spala tři a půl hodiny, dokud nezazvonil budík
   

Několik střípků z čtvrtečního dne:

• jsem unavená
• chce se mi spát
• už jim nikdy žádnou bojovku nepřipravíme
• ne, protože to nedokážou ocenit
• Muminek s Pacholíčkem nám přišli každý osobně poděkovat za včerejší bojovku. Prý se jim to líbilo
• snad to mysleli vážně a nešlo jen o pouhou milosrdnou lež, když viděli, jak dneska vypadáme
• příště prej vyrobíme ty lampiony trošku jinak, protože svíčka byla moc nízko, říkala Aknezobka
• zmínka o lampionech mě přivádí na myšlenku další bojovky. Musí být za dne, cesta by měla být značena po metrech, stanoviště s úkoly by měla být značena odlišnou barvou fáborků, měli by s sebou dostat mapu s přesně zakreslenou trasou, pro jistotu několik baterek, vysílačku... (a nějakou ženu, která by je vedla :-)))