"Co když jsi spal? A co když, ve spánku, jsi snil? A co když, ve snu, jsi vešel do nebe a utrhls tam vzácný a nádherný květ? A co když, poté, co ses probudil, držels ten kvítek v ruce? Nu, co pak?"
et: No, to je to, o čem jsem mluvila. Povolím pitomost a rázem ti dojde, že je to pitomost a necháš toho sám. Pacholíček má tu otcovskou moudrost přímo v sobě, tohle mě naučil moc pěkně