Báb rýbičku...

... a umírám. Ve vztahu k rýmě cítím se býti spíše mužem. V práci jsem k večeru nadhodila, že do rána možná nedožiju. Pacholíček mě asi tři vteřiny přesvědčoval, že spíš jo, ale vzápětí se přihlásil o mou sbírku různojazyčných Medvídků Pú. Králíček si neřekl o nic, protože nevěděl, že má možnost si říci a vzhledem k tomu, že nečte tenhle blog, ani tu možnost mít nebude. Co vy? Taky o něco mého výrazně stojíte, že bych to vzala v úvahu při případném zhoršení stavu? (Dneska mi zabral Nurofen, do rána asi spíš fakt dožiju). Napište si...