Ačkoliv... zamyšlení... to je asi dost nadnesené. Mám v sobě momentálně dvojnásobné množství jídla, než jaké je schopen pojmout můj žaludek. Veškerou energii spotřebovává mé tělo na trávení a podle toho současné myšlenky vypadají...
Lektoruju nějaký nový asijský komiks ve stylu manga. Buď jsem příliš upjatá, moje vidění světa je moc omezené a nedokáže manga pochopit, nebo je to vážně dementní. Kluci i holky vypadají úplně stejně, všechny dialogy jsou absolutně nesmyslné, nemá to žádný děj a když už má, tak se odvíjí tak nepochopitelně, že se v tom stejně nevyznám. Hlavní hrdinové jsou princeznina služka a její pomocník, kluk, který je půl dne liškou. Matka jedné z postav je letadlo. Myslím, že toho kluka-lišáka, ale nejsem si tím zcela jista, neboť bubliny s textem nevedou k žádné z postav, takže nevíte kdo co říká a vzhledem k tomu, že vypadají všichni stejně, tak ani nevíte kdo je kdo.
Asi se vrátím zpět k netradiční dětské četbě a půjdu si otevřít Goldflamovy tatínkovské pohádky než si je někdo půjčí nebo se ponořím do některého z Roaldů Dahlů, které jsem tu zahlédla. Komiksy očividně nejsou pro mě. Ani Čtyřlístky jsem nikdy neměla moc ráda. Jediné dílko v komiksové podobě, které má podivná duše ocení, je Garfield, ten nemá chybu.
Dobrej, žejo?