Et | ET píše

Nikdy, ale už nikdy, nebudu obtiskávat kytky na vajíčka barvená v cibuli. Každý rok si to říkám a stejně vždycky podlehnu. Už několik let trpím utkvělou představou, že když na vajíčko přitisknu kus něčeho zeleného, ovážu to punčochou a hodím do odvaru z červených slupek, vytáhnu po deseti minutách malý skvost, hotový poklad, něco, co si každý raději nechá zkazit, než aby to roztloukl o kuchyňskou linku ve snaze nastrouhat to a smíchat s majonézou, okurkou a hořčicí.

Sobota, pozdě odpoledne, skoro před zavřením knihovny. V dětském už je téměř prázdno, uprostřed postává mladý pár, drží se za ruce a rozhlíží se kolem.

Psala nám do knihovny paní, že hledá nějakou knihu, co četla někdy v 70. letech, o italské holčičce, která se léčila z obrny v českých lázních.

Je to neuvěřitelné, ale povedlo se mi téměř v třetině dubna uzavřít zimní semestr. Management knihoven je zlo. Strašlivácký zlo se spoustou obecnejch plků a nutností učit se zpaměti zákony včetně čísel paragrafů a zákony z roku raz dva (1919, první knih. zákon o veřejných knihovnách obecních a 1959, druhý knih. zákon o jednotné soustavě knihoven). Bláboly o marketingu knihoven, ač všichni víme, jak to s marketingem v knihovnách je a že v případě knihoven se fakt o marketingu zrovna moc hovořit nedá.

Letos už musím zvládnout fotku knihovnické třešně. Culí se na mě každý den do oken skladu, bílé lístečky se chvějí v jarním větříku a já bych si nejradši pár kvítků píchla za ucho. Jaro, jaro, jaro už je tu. Miluju ho!

Víte, že je dnes Mezinárodní den p/...? To je krásný, škoda že na výlet za sovou nemůžem jet už tento týden. Tak se aspoň denně koukám na jinou.