Et | ET píše

Jinak to ani neni možný. Vždycky jsem tvrdila, že se neumím učit z cizích poznámek. Jenže pak přišla VOŠka, bakalář a VŠ. A najednou přehodnotíte své studijní zvyklosti a zjistíte, že vlastně není úplně od věci zpracovávat otázky ve skupině a mít ke každému okruhu aspoň nějakou kostru, od které se dá odpíchnout. V praxi to teda často může dopadnout tak, že týden před zkouškou vám pořád čtyři otázky chybí, ale když se přes to rozčilení přenesete, uznáte, že si je vlastně docela dobře můžete zpracovat sami a taky samozřejmě líp, žejo. Nikdo nezpracovává otázky tak dobře jako vy. Vlastně byste u zkoušky hrozně chtěli dostat buď 15ku (sociální sítě a portály na podporu čtenářství, propánajána, mluvit u zkoušky o tom, co průběžně sleduju a čtu, to je sen), nebo to, co jste si sami zpracovali.

Podotýkám, že hlavní roli trubky tentokrát obsadila slečna knihovnice

- Znáš to?, ptám se Muminka, držíc v ruce Hospodu Jamajku
- Hmm, ne... Bere mi knihu z ruky a prohlíží si obálku.
- A četls něco od jinýho Daphne du Maurier? Já jsem četla jednu, všichni mi ji hrozně doporučovali, ale nějak mě to vůbec nebavilo. Černá a bílá myslím
- ... nebyla to spíš Mrtvá a živá? chechtá se ten vtipálek, co si právě přečetl jiná díla autorky na zadních deskách.

No jóóó, no. Byla. Sem se taky dost zasmála, skoro jak dotaz minulého týdne - Dobrý den, máte od Dickense Vánoční kolena?

... má však cenné údaje. Například 8 kreditů. Těch, co jsem dnes spolu se známkou výborně získala!!!

Mezi stránkami Murakamiho jsem si střihla jednu dětskou strašidláckou, s vlkodlaky, démony, napínavou až k prasknutí. Tyjo, ale tak dobrou, to byste nevěřili. Přemýšlím, kdo z přítomných má dítě vhodného věku případně je natolik trhlý, aby četl jako já dětské knihy. Asi nikdo. Ale stejně jsem o ní musela napsat aspoň pár vět. První slíbený článek na cte.pise.cz. Doufám, že nebude poslední.

To jsou šoky, jak příliv a odliv. Včera dno a dnes vrchol vlny. Fantastická nálada, úsměv přilípnutý na tváři vteřinovým lepidlem a nadšení až na půdu. Nebudu ještě mluvit o důvodech, mohla bych to třeba zakřiknout, ale je čas na nějakou nabíjející energickou písničku.
Třeba Placebo, tahle mě dokáže úplně rozložit a vzpružit už několik let:

A nebo tuhle, Ca Plane Pour Moi, ta je taky skvěle skákací a nadšeně roztěkaná. Bohužel z youtube nejde vložit sem, tak si musíte kliknout o ťuk navíc.
 

Někteří moji spolužáci mě fakt vytáčí. Rozdělili jsme si na začátku semestru všechny otázky ze všech předmětů ke zpracování a průběžně si je posíláme. Jeden se ozval tenhle týden, že je rozhodně zpracovat nestihne, ani jednu. (Podotýkám, že právě začalo zkouškové. Je prima, že se vzpamatoval tak brzy. Koneckonců máme ještě celý týden, abychom si jeho otázky stihli dopracovat) Druhý nám jako zpracovanou

Hrej si, tu máš kohouta. Bum bác, letí do kouta...

... učím se tak statistiku, když tu mě za srdce chytne právě hrající písnička v rádiu. Bůhví proč. Asi že to tak pěkně zní a text se dá poslouchat. Na youtube je k dostání verze s fantasticky dlouhou předehrou a dohrou, jedu už potřetí.