Dneska jsem Králíčkovi vynadala, že mi neodpověděl na hrozně důležitej mail.

- Myslíš na ten mail, jak jsem ti na něj odepsal a tys mi ještě odpověděla?
- Ehhh. Fakt...?
- No jo, máš toho učení fakt hodně, viď?... HA HA HA

Jinak to ani neni možný. Vždycky jsem tvrdila, že se neumím učit z cizích poznámek. Jenže pak přišla VOŠka, bakalář a VŠ. A najednou přehodnotíte své studijní zvyklosti a zjistíte, že vlastně není úplně od věci zpracovávat otázky ve skupině a mít ke každému okruhu aspoň nějakou kostru, od které se dá odpíchnout. V praxi to teda často může dopadnout tak, že týden před zkouškou vám pořád čtyři otázky chybí, ale když se přes to rozčilení přenesete, uznáte, že si je vlastně docela dobře můžete zpracovat sami a taky samozřejmě líp, žejo. Nikdo nezpracovává otázky tak dobře jako vy. Vlastně byste u zkoušky hrozně chtěli dostat buď 15ku (sociální sítě a portály na podporu čtenářství, propánajána, mluvit u zkoušky o tom, co průběžně sleduju a čtu, to je sen), nebo to, co jste si sami zpracovali.

Jež...áááá...dopr....ááááá...co to sakra....ááááá. Aaaááá, aúúúúúú.

Podotýkám, že hlavní roli trubky tentokrát obsadila slečna knihovnice

- Znáš to?, ptám se Muminka, držíc v ruce Hospodu Jamajku
- Hmm, ne... Bere mi knihu z ruky a prohlíží si obálku.
- A četls něco od jinýho Daphne du Maurier? Já jsem četla jednu, všichni mi ji hrozně doporučovali, ale nějak mě to vůbec nebavilo. Černá a bílá myslím
- ... nebyla to spíš Mrtvá a živá? chechtá se ten vtipálek, co si právě přečetl jiná díla autorky na zadních deskách.

No jóóó, no. Byla. Sem se taky dost zasmála, skoro jak dotaz minulého týdne - Dobrý den, máte od Dickense Vánoční kolena?

Informační studia v kombinaci se zkouškovým obdobím mě poněkud zmáhají, viz níže:

Drogerie, regálek s potravinovými doplňky a vitamíny
- Cože?? Virtuální srdce??
- Ehh... ono to asi bude spíš Vitální srdce

Status naší knihovny na Facebooku.
- Na serveru nežijí jen Muži, co nenávidí ženy a Dívka, která si hrála s ohněm...
- Na serveru nežijí jen Muži... cože?? Co je to za blbost?
- Jo aha, na severu nežijí Muži...

... má však cenné údaje. Například 8 kreditů. Těch, co jsem dnes spolu se známkou výborně získala!!!

Proč Terezce? Protože  by ráda písničku. Modří vědí, zvědaví nechť si kliknou na modrý odkaz a zabrousí do komentářů.

Mám aktuálně NorahJonesovské období, můžu v podstatě kteroukoliv. Tahle se mi moc líbí tou kytarovou předehrou.

Mezi stránkami Murakamiho jsem si střihla jednu dětskou strašidláckou, s vlkodlaky, démony, napínavou až k prasknutí. Tyjo, ale tak dobrou, to byste nevěřili. Přemýšlím, kdo z přítomných má dítě vhodného věku případně je natolik trhlý, aby četl jako já dětské knihy. Asi nikdo. Ale stejně jsem o ní musela napsat aspoň pár vět. První slíbený článek na cte.pise.cz. Doufám, že nebude poslední.

Obědvám si tak v kanceláři, když tu zazoní telefon
- Dobrý den, u telefonu ten a ten, mluvím se slečnou tou a tou?
- Mno, ano, to jsem já. Jak vám můžu pomoci?

To jsou šoky, jak příliv a odliv. Včera dno a dnes vrchol vlny. Fantastická nálada, úsměv přilípnutý na tváři vteřinovým lepidlem a nadšení až na půdu. Nebudu ještě mluvit o důvodech, mohla bych to třeba zakřiknout, ale je čas na nějakou nabíjející energickou písničku.
Třeba Placebo, tahle mě dokáže úplně rozložit a vzpružit už několik let:

A nebo tuhle, Ca Plane Pour Moi, ta je taky skvěle skákací a nadšeně roztěkaná. Bohužel z youtube nejde vložit sem, tak si musíte kliknout o ťuk navíc.
 

Tak se mi nějak zdá, že má celý svět dneska pocit, že mu sázím jednu ránu za druhou. Pustit si k tomu Norah Jones možná nebyl úplně nejlepší nápad, horší už mohli být jen Pink Floydi s High Hopes, tou nejdepresivnější písní světa.

(Jsem opravdu ráda, že jsem začala psát tyhle dvě věty a díky nim si vzpomněla na Floydy. Nic lepšího jsem si před spaním dopřát nemohla, fakt že ne. Když zatnout, tak do živýho.)

Někteří moji spolužáci mě fakt vytáčí. Rozdělili jsme si na začátku semestru všechny otázky ze všech předmětů ke zpracování a průběžně si je posíláme. Jeden se ozval tenhle týden, že je rozhodně zpracovat nestihne, ani jednu. (Podotýkám, že právě začalo zkouškové. Je prima, že se vzpamatoval tak brzy. Koneckonců máme ještě celý týden, abychom si jeho otázky stihli dopracovat) Druhý nám jako zpracovanou

Zkouškové, stres a nevyspání. Znáte to asi všichni. Knihy moc nestíhám, Sloupek tety Fily na Dětských stránkách si však neodpustím, i kdyby mi do bot teklo sebevíc. Dětské stránky jsem objevila úplně náhodou, to když má recenze zazářila na jejich stránkách bez mého vědomí. Byla to docela legrace, možná na to někteří pamatujete. Pak jsem pro ně sem tam psala nějaké články o dětských knihách, bavilo mě to, leč se začátkem studia na podobné kratochvíle nebyl čas. Nicméně přečíst si nějaký článek zabere míň času než ho napsat. A tak si dopřávám svou každotýdenní dávku legrace s Fily.

Fily je manželka Lva, matka Starší (dcerky v současné době tuším 18leté) a Mladší (druhačky), které jí dávají dost zabrat. Jestli čekáte nějaké matkoblogové slintání nad dokonalostí vlastních dětí (pojem matkoblog ukraden Mau), budete zklamáni. Třesete-li se však na obyčejné rodinné roztržky popisované brilantním slohem, čtěte dál. Článek pro tento týden byl plný povánoční atmosféry typické pro Fyliovic, četla jsem bez dechu a jen se musela smát. Ovšem jako lákadlo tu odcituji kousek článku, který jsem tuším četla úplně jako první. Je tomu už skoro rok a dodnes jsem na něj nezapomněla, jmenuje se Ani omilem!

Hrej si, tu máš kohouta. Bum bác, letí do kouta...

Půjčím si od Koblihy název a budu pokračovat ve vtipnostech strýčka Googla.

... učím se tak statistiku, když tu mě za srdce chytne právě hrající písnička v rádiu. Bůhví proč. Asi že to tak pěkně zní a text se dá poslouchat. Na youtube je k dostání verze s fantasticky dlouhou předehrou a dohrou, jedu už potřetí.