Co? Studovat. Začínám nabývat neodbytného pocitu, že jsem se při podání přihlášky na irského bakaláře poněkud unáhlila. Makroekonomie mě začíná strašit i v noci, jedu v metru a přemýšlím nad strategickým plánem fiktivní knihovny, v práci u informačního pultu zavalená čarodějnicemi Lilli jako předlohami kreslím dotazník k bakalářce, mám jeden volný víkend měsíčně a to nejhorší teprve přijde. Už

Jsem tak děsně vyčerpaná, že už nedokážu vymyslet ani pořádný nadpis. Vyždímaná jako citron, říká moje kamarádka, tak nějak se dneska cítím. Mám za sebou další dva dny ve škole, dnes od osmi rána do pěti odpoledne. Už to samo je poměrně nechutné. Když k tomu přidáte velmi mnoho divných grafů, které se nazývají třeba Graf modelu agrární nabídky odvozeného pomocí mzdových strnulostí nebo

Vedly jsme o polední pauze ve škole s okolosedícími studentkami vysoce intelektuální debatu. Jaký je správný tvar instrumentálu plurálu substantiva myš. (Sestavit tuto větu bylo to nejintelektuálnější na celém příběhu - pro ty, co už odrostli školním střevíčkům a zůstali latinskou terminologií nedotčeni - jaký je sedmý pád množného čísla podstatného jména myš). Jako já si trvám na tvaru s myšmi,

Systém je entita definovaná na objektivní realitě. Y = C; Y = C + S; Y = C + Ig. Z toho vyplývá, že Ig = S. Chápete to? Že ne? Já taky ne.
Abyste rozuměli, začala jsem chodit do školy. Dnes jsem absolvovala první tříhodinovou přednášku Makroekonomických studií. Během první hodiny jsem se snažila rozpomenout, jaký že je vlastně rozdíl mezi makroekonomií a mikroekonomií. Zbytek přednášky jsem