Já už asi nechci!

Co? Studovat. Začínám nabývat neodbytného pocitu, že jsem se při podání přihlášky na irského bakaláře poněkud unáhlila. Makroekonomie mě začíná strašit i v noci, jedu v metru a přemýšlím nad strategickým plánem fiktivní knihovny, v práci u informačního pultu zavalená čarodějnicemi Lilli jako předlohami kreslím dotazník k bakalářce, mám jeden volný víkend měsíčně a to nejhorší teprve přijde. Už ani celý měsíc nezbývá do závěrečné zkoušky z makroekonomických studií. Během přednášek rozesílám zoufalé sms na všechny strany a začíná mi být značně nevolno.
Co když to nezvládnu? Já se té zkoušky tak děsně bojím. Fňuky fňuk, chtěla bych být zase malou holčičkou, která všechny své bolístky poví plyšovému méďovi, v sedm se posadí před televizi, koukne se na večerníček , bez starostí v půl osmé zalehne a spí sladce celou noc.
Na podobné panické stavy mi obvykle zabírají Nohavicovy Vlaštovko, leť , Kometa, Divocí koně, Sarajevo a další smutno krásné, ale ani ty mě dnes nějak neuklidňují...