eithne: Do takového podniku bych se nepustila ani já S tím deštěm a mlhou smůla. Aspoň že ty deskové hry jste tam měli
et: Vida a já si myslela, jak se budeš pošklebovat, že jsem pražská fajnovka, co nic nevydrží
---
et.pise.cz
sargo: Ajajaj... Ovšem ta první fotka mě uchvátila - v mlze se máloco povede, ale tahle má dobrou atmošku
pája: Perfektní. Na tento článek jsem se těšila snad celé prázdniny. Ale jelikož nejsem masochista, tak číst o výletech jiných (ač jim je přeji - v obecném smyslu slova nikoli v tomto konkrétním - to by mohlo vypadat jako, že mám něco proti knihovnicím) zatímco mně nejsou povoleny by zajisté projev masochismu byl, nechávala jsem jej na vhodnější příležitost.
Děkuji za poznatky ohledně Tater. Příští rok, možná ( pokud rodiče, přátelé a známá i neznámá božstva dovolí) se někam v rámci Tater také vypravím.
Nejhezčí je ten okamžik, když se podíváš za sebe a víš, že jsi to dokázala. Všechen adrenalin, vzrušení a energie, které vyvolává lomoz větví, mlha, déšť. Nejistota, zda nezačne i hřmít. Nedostupnost okamžité profesionální pomoci. Prohlídka stavu chodidel po návratu. Myšlenka - tak na těchto nohách jsem se já dostala do výšky 2000 metrů.
Užij si další výlet. I ty neadrenalinové mají něco do sebe, ale o těch prvních se dobře vypráví.