Milí zlatí a milé zlaté z Prahy, nemáte někdo novější turistickou mapu Vysokých Tater k půjčení na příštý týden? Případně i nějakého pěkného vysokotatranského průvodce s tipy na výlety? Vrátím nepoškozené a vylisuju vám do něj nějakou nechráněnou kytku nebo pošlu děkovný pozdrav na nějakém extrémně kýčovitém pohledu s horským masivem a blankytnou oblohou :-) 
(To je tak, když si knihovnice nedokáže včas půjčit potřebnou literaturu a vzpomene si na ni pár dní před odjezdem...)

Jsem tak hrozně tolerantní a přátelská, že kdybych se ještě s někým chtěla rozejít, tak jedině sama se sebou. (Už se pomalu chystám skončit s cynismem)

Rozchod na začátku léta je nejlepší a zcela nenásilnou odtučňovací kůrou. Mám 46 kilo a sukně s vážkou mi báječně padne. Já věděla, že její čas přijde...
(Ještě nějakou dobu budu drobet cynická a pak se vrátí převážně nevážné veselé psaní.)
 

PS: Nemáte-li se zrovna s kým rozejít, vyzkoušejte dietu podle dvouletého dítěte. Sice starý, ale pořád dobrý.

Dlouhé roky je známo, že skoro všechna dvouletá děcka jsou štíhlá. Z toho vychází následující levná a různorodá dieta. Před jejím vyzkoušením se raději poraďte s lékařem:

Dnes jsem definitivně pohřbila naději na znovuvzkříšení heslované rubriky. Doufám, že se mi neheslovaný život zase brzy vrátí do vyjetých kolejí. Snažím se naskočit do vlaku s názvem zkouškové období a nejsem si jistá, jestli jsem si koupila jízdenku. Dá se kdyžtak pořídit rovnou ve voze? Ani nepotřebuju první třídu, stačila by mi nějaká na stání do uličky, třeba i na jedné noze.

Podnícena Sargo, sestavila jsem nejen jí několik inspiračních tipů pro krásná slunná sobotní odpoledne a slabý letní provoz na informačním bodě. Ideální pro knihovnice, v jiných prostorách více méně zcela nepoužitelné.

V knihovně máme nedychatelno a nevyvětratelno, odumírají mi mozkové buňky. Tak desetiletýho kluka jsem dnes poslala na holčičí záchody (no co co, měl dlouhý vlasy a náušnici), po dvanáctileté holce jsem chtěla občanku (vypadala na pětadvacet).
Vůbec nejlepší byla ale ta paní, co se mi za pět osm zjevila u íčka. Prej teď hlásili, že jestli si chce něco půjčit, má si to nechat včas zaregistrovat. Ale co má dělat, když si nic půjčit nechce?

Mohla jsem být strašně mediálně slavná a namalovali by mě. Jenže někdo, komu se klepe hlas i před třicítkou dětských knihovníků nechce být mediálně slavný a namalovaný. Takže si raději v pátek střihnu besedu se školáky, řasenku si ráno máznu sama a mediální slávu přenechám povolanějším.