Je to takový řetěz událostí. Na cizích zahrádkách se rychlostí světla množí jablka, okurky, rajčata, cukety a další. U nás v domě se množí milí sousedé. Následkem těchto dvou situací se u nás v lednici množí vše výše uvedené. Tuhle se nám rozmnožila jablka neúnosnou měrou, i jala jsem se péci nějakou buchtu.

Taky se vám zdá nadpis jako geniální spojení dvou zdánlivě neslučitelných slov? Tohle umí dokonale můj milý kamarád Králíček. Během společné dovolené vymyslel podobných spojení nespočet. Některé jsem si psala, jiné si pamatuju, většinu jsem zapomněla, ale to nevadí. Své kouzlo stejně měly jen v tom okamžiku a přepsané tady by stejně vypadaly divně. A tak vám jen zlehýnka přiblížím, jak jsme se vlastně měli. (A sobě poznamenám, co bych nerada zapomněla.)

Na dvakrát mě dostaly Pohlednice z Itálie:

- Máte horor Kytka?
- Mno... Pod tímhle názvem asi ne... O čem by to mělo být?
- Je tam nějaká polednice...
- A vodník?
- Jooo, i vodník tam je

U muminků doma často nemívají chleba k snídani a tak si pečou palačinky. Není nad to dvě nečekaně povečeřet, ráda jsem je za svůj chleba vyměnila. Jen houšť a větší kapky!!

Máte knížku, ve který se nemluví a je tam moucha?
 

Máme, tady :-)

Pamatujete na tu scénu z Bridget, když spěchá za Marcem do práce, ve skvělých letních šatech vyskočí z taxíku a projíždějící auto ji od hlavy až k patě zleje tak, že na ní nezůstane nitka suchá?
Tak nějak jsem dnes vypadala a řekl bych, že jsem se i dost podobně jako Bridge tvářila a výskla. Jen s tím rozdílem, že už jsem předtím drobet zmoklá byla, místo sexy letních šatiček jsem měla kraťasy a triko s kapucou a taky jsem nejela za Marcem, nýbrž nakoupit.
Už se vám někdy stalo, že jste byli tak strašně moc a úplně všude mokří, že jste si neměli ani do čeho utřít brýle a doma jste oblečení ždímali nad vanou?

Vy všechny matky od dětí, kam svým ratolestem chodíte kupovat před školkou a školou v přírodě pláštěnky?
Vy všichni sportovně založení, kteří vyrážíte každou chvíli výletovat, kde je berete vy?
Proběhla jsem dnes osm sportů a tři velká nákupní centra, aby se mi nakonec v pět odpoledne podařilo sehnat naprosto jedinou pláštěnku velikosti menší než XXL v celé Praze. Při troše dobré vůle by se dalo říci, že je hnědočervená. Pokud nemáte dostatek fantazie, radši ani nechtějte vědět, jakou má barvu. Strašnou. Leč jediná je jediná, mezi slepými jednooký králem.

Probírám se přes rok starou korespondencí, směju se a slzím a nejvíc ze všeho mám náladu na Sloní hřbitov.
Miluju ho.

Vím o cestách, po kterých chodí sloni pít,
jsou žízní rozryté, váhám, zda dál mám jít,
na konci nečeká tůň s vodou spásnou,
na konci poslední naděje zhasnou...
Už vím, kde leží sloní hřbitov,
vím kde najdeš kosti sluncem vyprahlé...

Až nám hvězdy přestanou svítit,
až nám slunce přestane hřát,
až se budem vesmírem řítit
napořád,

až mi hvězdy přestanou svítit,
až mi slunce přestane hřát,
chci se s vámi vesmírem řítit
napořád.

Když člověk občas zabloudí na webové stránky svého zaměstnavatele, nestačí se divit. Do MKP zavítá přední ilustrátorka originálních švédských knih Astrid Lindgrenové, Ilon Wikland a povede tam výtvarnou dílničku.
Kdy, ptáte se? Ve středu, 18. srpna.

Hádejte, kdy mám asi tak dovolenou a budu zhruba jediný týden v roce mimo Prahu?