Et | ET píše

Je to takový řetěz událostí. Na cizích zahrádkách se rychlostí světla množí jablka, okurky, rajčata, cukety a další. U nás v domě se množí milí sousedé. Následkem těchto dvou situací se u nás v lednici množí vše výše uvedené. Tuhle se nám rozmnožila jablka neúnosnou měrou, i jala jsem se péci nějakou buchtu.

Na dvakrát mě dostaly Pohlednice z Itálie:

U muminků doma často nemívají chleba k snídani a tak si pečou palačinky. Není nad to dvě nečekaně povečeřet, ráda jsem je za svůj chleba vyměnila. Jen houšť a větší kapky!!

Pamatujete na tu scénu z Bridget, když spěchá za Marcem do práce, ve skvělých letních šatech vyskočí z taxíku a projíždějící auto ji od hlavy až k patě zleje tak, že na ní nezůstane nitka suchá?
Tak nějak jsem dnes vypadala a řekl bych, že jsem se i dost podobně jako Bridge tvářila a výskla. Jen s tím rozdílem, že už jsem předtím drobet zmoklá byla, místo sexy letních šatiček jsem měla kraťasy a triko s kapucou a taky jsem nejela za Marcem, nýbrž nakoupit.
Už se vám někdy stalo, že jste byli tak strašně moc a úplně všude mokří, že jste si neměli ani do čeho utřít brýle a doma jste oblečení ždímali nad vanou?

Probírám se přes rok starou korespondencí, směju se a slzím a nejvíc ze všeho mám náladu na Sloní hřbitov.
Miluju ho.

Vím o cestách, po kterých chodí sloni pít,
jsou žízní rozryté, váhám, zda dál mám jít,
na konci nečeká tůň s vodou spásnou,
na konci poslední naděje zhasnou...
Už vím, kde leží sloní hřbitov,
vím kde najdeš kosti sluncem vyprahlé...

Až nám hvězdy přestanou svítit,
až nám slunce přestane hřát,
až se budem vesmírem řítit
napořád,

až mi hvězdy přestanou svítit,
až mi slunce přestane hřát,
chci se s vámi vesmírem řítit
napořád.